Na vysněný Island!

Island, ledová země, která ale zahřeje více, než se na první pohled může zdát. Žár sopečné lávy se podepsal nejen na místní krajině, ale odrazil se i do pohostinnosti a srdečné povahy obyvatel.

0_thumb copy 1.jpg

Konzervace národních parků na Islandu

Island je bezpochyby zajímavá země, kde si lidé díky několika životním pravidlům i navzdory své malé populaci, vydobyli místo ve světové pokladnici národů. Ostrov, sahající k severnímu polárnímu kruhu, který je svojí rozlohou jenom o něco menší než Česko a Slovensko dohromady, nabízí zimu v pravém smyslu slova. Na druhou stranu je tato země energeticky soběstačná díky geotermální energií a tak anglický název Islandu, Iceland (ledová země), není ruka v ruce s realitou.

I když je země někdy ledová, lidé takoví nejsou. Islanďané, to je zvláštní koktejl různých národů, kde v jejich DNA proudí urostlost Skandinávců, dobrodružná povaha, která připlula nejspíš z britských ostrovů a jistý punc patriotizmu, který má zaručeně něco dočinění s částečnou lokalizací na americké tektonické desce. Není proto pochyb, že teplo a žár z vyvěrající lávy se odrazila do lidské dobrosrdečnosti místního obyvatelstva.

...aneb jak jsem si splnil sen s lopatou v ruce.

V průběhu celého léta se stalo nářadí, jako lopata, hrábě, rýč, krumpáč, ruční pila či doplňky k nim, jako kýbl, síť, respektive speciální transportér na přenos kamenů a také slušivé nepromokavé - reflexní - pracovní oblečení, součástí dobrovolnické krosny.

Rozdělili nás, mezinárodní dobrovolníky (z Anglie, Skotska, Irska, Německa, Nizozemí, Francie, Španělska, Portugalska, USA, Slovenska), do pěti týmu po pěti lidech. K dispozici bylo jedno auto pro každý tým, tedy spousta naježděných kilometrů a kolem 500 hodin dobrovolnické práce na jednoho dobrovolníka po celé zemi. K dispozici nám byl i velký stan, určený pro kuchyňské náčiní a stravu.
Takže když se vyskytlo pět malých stanů kolem jednoho obřího s logem agentury, bylo jasné, že se v blízkosti pracuje na zajímavém projektu. Jenom výjimečně se nám dostalo možnosti spát v turistické chatě. Dokonce se i stalo, že týden chyběla teplá voda a museli jsme vydržet naši otužilost a hygienickou toleranci celého týmu u vody z potoka.

Smysl dobrovolnické práce je v tom, že ji může dělat v podstatě každý, kdo má chuť pomáhat a ukáže se mu správná cesta, jak na to. V jednotlivých týmech jsme se tedy potkali jak kluci, tak holky, jak dvacátnici, třicátnici ale například i zralý Angličan v důchodovém věku, pořád aktivní a šíleně charismatický.

Jednotlivé projekty byly zaměřeny tak, aby se za využití samotné přírody, lidského důvtipu a trochu fyzické práce pomohlo tam, kde to člověk myslel ze začátku dobře, ale příroda měla časem námitky. Během léta jsme se dostali do známých i méně známých oblastí Islandu, kde jsme zanechali dobrovolnickou stopu.

V turisticky známé oblasti Landmanalaugar, zejména pro fanoušky několikadenních výšlapů, se nám podařilo značení nových turistických tras. Taktéž v okolí známého vodopádu Gulfoss, kde je poblíž oblast Geysir, už svým názvem známa především výskytem gejzírů, jsme rekonstruovali dřevěnou platformu pro pohyb turistů. V nejzápadnější oblasti Evropy, Westernfjords (západní fjordy), kde se nachází chráněný ptačí útes, byla také naše zájmová oblast.

Vodopádů je na Islandu nespočetné množství, tak jsme nemohli obejít ani magický Dynjandi, kde jsme vytvořili několik "schodů" v rámci turistického chodníčku a souběžně také odvodňovací kanál pro stabilizaci stezky. Nezapomenutelný byl především národní park Vatnajökull, který je tvořen druhým největším pevninským ledovcem v Evropě (kdysi byl snad i první ale taje čím dál, tím víc).
Jeho majestátnost byla doprovázena různými překvapeními. Při naši práci, kde jsme pomáhali místním správcům národního parku (rangerům), se nám naskytla možnost např. vidět stádo sobů v jeho přirozeném prostředí. Nezapomenutelná byla stavba sněhuláka začátkem srpna, kde si v daném termínu běžný středoevropan má užívat sluníčka a tepla. Tradičně závěrečný projekt se konal v severní části národního parku Vatnajökull, kde se podávala grilovaná jehněčí hlava, jako symbol úspěšného ukončení programu.

Mým snem bylo vidět různé druhy zvířat v jejich přirozeném prostředí. Po zážitku se sobím stádem jsem měl touhu vidět velrybu. Kdo měl možnost, zajel si do přístavu Húsavik na sever ostrova. Pro mě to bylo kapku z trasy a tak jsem využil komerčnější formu a v hlavním městě Reykjavik jsem nasedl na vyhlídkovou loď, která nabízí dvou až tří hodinové plavby. V průběhu plavby je možné vidět různé druhy velryb ale i spoustu druhů ptáků, např. na tzv. "Puffin iceland" (Puffin - charakteristický pták pro Island, s vtipně zahnutými barevným zobákem).

Dobrovolnický program, který přináší Islandská Environmentální Agentura je speciální tím, že jako jeden z mála je podporován a garantován přímo Islandskou vládou, kde je vidět, že nejenom lidé ale i zákonodárný orgán má zájem na ochraně a trvale udržitelnosti své zemi, svého širokospektrálně výjimečného ostrova, Islandu.